Červenec 2010

Bouřka ♥

17. července 2010 v 19:24 | rottwy
Zdravím ♥ opět po dlouhé době se ozývám. Zrovna znuděně sedím u počítače,kulisu mi dělá Sex ve městě a s nadšením pozoruji tu nádheru → bouřku ♥ Patřím mezi lidi,kteří bouřky milují a to opravdu milují ♥ Špičky stromů se chvějí pod náporem silného větru,déšť buší do oken a hlasité hromy spojené se zářivými blesky prosvítající oblohou .. jo,to je něco pro mě :D jsem na tohle počasí ujetá ♥ Být po mým,sednu si doprostřed zahrady,nechám se dobrovolně zmoknout a  prostě se jen dívám :D jsem magor :D  Dnešek byl jedním ze všedních,ale příjemných dnů ^^ ranní Takko s Vendy,kde jsem si stejnak nic nekoupila a umírala horkem :D odpoledne jsme odjeli ke známým,kde jsem hlídala roční Verunku ♥ a opět > umírala horkem :D Po cestě nazpátek nás chytlo,tohle úžasné počasí a teď sedím tady :D Přesně za týden už odjíždím na tábor,jako obvykle na canisterapeutický integrační tábor v Hradcích (cca 10 km,za Budějkama),kdo ještě neví co to vlastně za tábor je,je to tábor,na který jezdí zdravé i postižené děti a psi s canisterapeutickýma zkouškama. Jedním ze psovodů je i moje sestřenka s naší labradorkou :) Letos se tam těším snad nejmíň,co jsem se kdy těšila,protože nejede moje kamarádka Natálka,která se mnou jezdila všechny předchozí roky :// Takže teďka se půjdu vyhoupnou na okno a budu pozorovat aspoň skrz okno :D ♥
Mějte se :**

Kdo v srdci žije - neumírá ...

5. července 2010 v 8:16 | rottwy
Omlouvám se,omlouvám se za to,že tady nepřibívají žádné články,ale není to leností,spíš .. v mém citovém rozpoložení jsem neměla náladu psát článek plný nadšení ze začínajících prázdnin nebo radosti ze samých jedniček. Je to už přes týden co babička umřela a je to pořád strašný ... Jak jsem s ní žila,tak jí neustále vidím v okně,čekám až přijde,cítím její vůni kdykoli se otevřou dveře do jejího bytu,vidím všude její brýle,časopisy i plno knížek,fotek a obrazů .. jedním slovem chybí! Pohřeb byl takový zvláštní,rakev byla obklopena věncema a lidé přinášeli plno květin,ale já se nemohla smířit s tím,že to jméno patří mé prababičce,stále jsem si připadala jako na pohřbu někoho cizího,ta smrt přišla tak náhle,tak nečekaně .. :(( Poznala jsem řadu svých příbuzných,které jsem znala jen z vyprávění.. Hudba i dojemná řeč řečníka o babičce mě prostě dostala. Cítím se pořád tak bezmocně! Nejradši bych z plných plic řvala jak je ten život nefér a jak odešla aniž by to kdokoli čekal,pamatuji si ten večer před sobotou než jí odvezli do nemocnice,byla jsem s ní až do jedenácti,probírali jsme knížky a tolik jsme se smáli,když jsem večer v bazénu,vzpomínám na to,jak vždycky seděla naproti mě a smála se těm blbostem co ve vodě dělám ... teď se jen marně rozhlížím. Je tu bez ní prázdno,nereálné prázdno,nikdy jsem si to nedokázala představit a taky tomu nemůžu pořád uvěřit .. omlouvám se,že nedám dohromady žádný kloudnější článek hlavu mám plnou babičky .. a jinak se nic zajímavého neděje,celé dny sedím doma,teď se mi opravdu dobře nedaří - v ničem.